With and Without you...9

20. května 2013 v 23:27 | Katie |  Fan Fiction
A je tu další kus :) a já, ač bych se měla učit na maturitu (zkurvenou, deblní xD) píšu dál :)



***
Nemohla tomu uvěřit, Vždyť už teď nevěřila tomu, jaké má v životě štěstí a teď ještě potká svého dlouholetého kamaráda a taky bude hrát na živo na velkém festivalu. Když si to celé uvědomila, začaly se jí po tváři valit slzy štěstí. Myslela si, že svět už dokonalejší být nemůže, ale mohl a byl! A ona nechápala, jak zrovna taková malá, bezvýznamná osůbka může mít tolik štěstí.
Když Ville viděl, jak se jí k úsměvu na tváři přidaly ještě slzy štěstí, objal ji a do ucha jí zašeptal, jak strašně jí miluje. Měli krásný večer. Ailie se sice asi na hodinu zavřela s kytarou do Villeho pracovny, kde hrála, jen tak improvizovala jedno nekonečné sólo jen aby ze sebe mohla dostat všechny ty pocity, který se na ní za poslední donu navalily jako lavina, ale jinak byli s Villem spolu.


***
Jak dny ubíhaly, začalo se pomalu ochlazovat a také sněhová pokrývka už se úplně ustálila. Byla hodně tma a Ville pořád ve studiu a Ailie naplánovanou ještě jednu cestu domů za rodiči aby mohli oslavit její osmnácté narozeniny. Domu se těšila, na rodiče, na ostatní příbuzný, ale všechno to mělo jednu velkou trhlinu. Tentokrát totiž poletí do Česka sama, protože Ville měl spoustu práce s novým CD. Za tu dobu, co byli spolu se nikdy neodloučili na více než pár hodin a tak z toho oba měli trochu strach a tak s tím Ailie souhlasila jen pod podmínkou, že hned den poté poletí domů
Ville byl v těch dnech neuvěřitelně tajnůstkářský a Ailie tvrdil, že pro ni připravuje překvapení, Nic víc ale říct nechtěl. Několik večerů například Ailie volal, ať za ním přijde do nějaké restaurace, kde ho potom našla sedět s Laurim Ylonenem, Jyrkim, a Jussim ze 69 Eyes nebo jinými hudebníky. A byly to pro oba úžasné večery. Finové, navzdory všeobecně známému tvrzení, že seveřani jsou zamlklí byli jednoduše borci. Smích, zábava, praštěné nápady, to byli praví oni…
Den odletu se přiblížil neuvěřitelně rychle a nedalo se nic dělat. 9. prosinec přišel snad za 10 minut a taky letištní pravidla jsou neúprosný. Po dlouhym loučení před odbavovací kontrolou, spoustě polibků a pár horkejch slzách se od sebe odloučili. Těsně předtím jí ale Ville vrazil do ruky papírovou obálku.
"Zkus to," řekl, " a až se vrátíš, tak mi povíš" usmál se pak tajemně, následovala další pusa a tiché finské "Rakkastan Sinua a pak už je od sebe oddělil bezpečnostní rám. Ailie si nechela zkontrolovat batoh a pak už jen zmizela v dlouhé chodbě zatímco Ville se ještě s posledním zamáváním otočil a vracel se domů. Musel toho ještě tolik udělat. Práce na nahrávání desky právě finishovaly, ale ještě bylo potřeba vše tisíckkrát poslechnout, namixovat, upravit, vymyslet poředí písniček, dořešit obal, udělat několik rozhovorů, pořešit ještě pár drobností ohledně Helldone festivalu a to si k tomu ještě ta oslava pro Ailie až se vrátí. Měl v plánu pozvat spoustu lidí a domluvit se s pár z nich, že tam zahrají….A to měl na to vše jen pár dní.
Ailie stékaly po tváři slzy ještě když usedala na své místo v letadle, ale její myšlenky už pomalu začaly směřovat k domovu a k tomu že už zas uvidí rodinu. Doma měla být 4 dny, aby si stihla všechny užít, protože na oslavě bude přece jenom trochu zmatek a navíc sestra její matky - teta Adéla na oslavu nepřijede. Od té doby, co se totiž Ailiina mamka rozhádala s babičkou Irene, ani tyhle dvě se už nebavily. Mamka jí však po Ailině návratu zavoala, že je v pořádku a že na své narozeniny přijede a tak se rovnou domluvily že se setkají.
Obálku od Villeho Ailie rozbalila hned, jak se uvelebila na své sedačce v letadle. Obsahovala složený papír, který jí v pár úvodních větách oznnámil, že se jedná o nový text písničky. Ailie ho nedočkavě zhltla očima a pak znovu a znovu. Byla z něj nadšená. Něco tak dokonale romantického, temného a přitom plného jakýchsi moudrostí snad ještě nečetla, pak jí ale přemohla únava a let napůl prospala, poslouchajíc hudbu, hlavně staré věci od HIM. Měla tak pocit, že je pořád s Villem…
Na letišti ji vyzvedl táta a společně odjeli domů. Sice po ní chtěl aby mu vyprávěla, co je nového, ale Ailie se rozhodla nechat to raději na doma, až budou všichni, aby to nemusela opakovat.
Doma to vypadalo skoro stejně jako při jejím prvním příjezdu. Smích a slzy štěstí, objímání, miliony otázek, dlouhé vyprávění. Šli spát hodně pozdě a všichni byli šťastní. Ailie spala ve svém pokoji a na dobrou noc dostala veršovanou SMS od Villeho. Tolik jí chyběl už po těch pár hodinách.
***
Ailie mi odjela…Je fakt, že jsem na ní poslední dobou neměl moc čas, ale ot bylo proto, že jsem pro ní připravoval velkolepou oslavu narozenin. Chtěl jsem to uspořádat přesně na její narozeniny, ale ona mi to tou návštěvou rodičů trochu pokazila… ale tak je janý, že takováíhle událost se musí oslavit v rodinném kruhu… A já mám alespoň čas dořešit poslední detaily…
***
Další den byli všichni spolu, protože si rodiče vzali dovolenou aby měli na dceru více času než minule, kdy se na jejich prahu objevila neohlášená po deseti měsících. Seděli spolu v pokoji a vyprávěli si, co minule nestihli.
Den na to byla Ailie doslova vyhozena z bytu. "Jen už di…""není už načase běžet?"říkali jí rodiče s úsměvem. Ailie věděla, že potřebují čas na přípravu oslavy a ona stejně měla v plánu jet do Prahy za tetou Adélou a tak odjela už vlakem v 10 hodin.
S tetou strávily povedené odpoledne,seděly v jedné zakouřené, ale strašně příjemné kavárně kousek od Václavskýho náměstí a povídaly si. Společně si zabrečely nad ztrátou babičky Irene, na kterou také došla řeč. Ailie od tety dostala k narozeninám knížku - výbor povídek od finských autorů a také stříbrný křížek na krk z dědictví po babičce. Prý chtěla, aby ho Ailie dostala, až bude plnoletá.
Rozloučily se s tím, že zůstanou v kontaktu a Ailie odjela domů, kde jí čekala oslava a setkání se zbytkem příbuzných, na které se taky tolik těšila.
Když dorazila domů, vypadalo to tam, že je snad jen trochu uklizeno, ale na unavených rodičích bylo poznat, že přípravy musely být velkolepé. Mamka seděla rovalená v křesle a téměř usínala a táta, ležíc na gauči naoko zaujatě sledoval zprávy v televizi. Ailie si sedla k nim a přepadla ji jakási melancholie…
Co kdyby nikdy neodešla…takle by to sedávali každý večer jako rodina, večeřeli by spolu a tak by to bylo pořád dokola… Ona sice zažila obrovskou spoustu neuvěřitelných věcí, ale tohle jí, aniž by si to dřív pořádně uvědomila, pěkně chybělo… Sebrala se tedy a odešla do svého pokoje, kde prohrabávala zásuvky a skříňky a vzpomínala na staré časy, kdy měla bezstarostný život středoškolačky plný jen hudby, kytary a kamarádů a kdy byla ještě dítě…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama