NeverMore Pt.3

18. června 2011 v 23:21 | KatieFreak |  Fan Fiction
Bylo 28.2.-Den Kalevaly. Celé město slavilo, veselilo se a pilo, ale Ville seděl sám zavřený ve svém pokoji. Na rukou a na čele měl několik náplastí, pod kterými se skrývaly zranění ze včerejší bouračky. Jeho ani Lindeho do nemocnice neodvezli- rány jim ošetřili pouze na místě, ale Migé tam měl strávit několik dní a ta holka- Anu, u té se vůbec nevědělo, jestli se probere. Ville o ni měl strach. Migé byl magor, který, jestli si to vůbec bude pamatovat, se ještě bude chlubit jizvami, ale ona...? Vždyť vůbec nevěděl, kdo je. Nebo kdo byla? Vážně se bál.


S matkou o té nehodě mluvil sotva 2 minuty. Řekla mu něco ve smyslu, že je ráda, že on je v pořádku a že s Migém ho autem už nikdy nikam nepustí, ale pak musela letět. Jako hlavní organizátorka průvodu neměla večer před ním času nazbyt.
Ville strávil celý ten den ve svém pokoji sedíc na posteli. Neměl chuť jíst, pít, hrát na kytaru, s někým se vidět, natožpak vyrazit do toho chaosu venku. Vždyť měl pořád před očima obraz svých kamarádů po té havárii.
Pomalu usínal, když se z ničeho nic dveře jeho pokoje prudce otevřely. Do místnosti vrazila jeho matka- Anita Valová. Mladík neochotně zdvihl hlavu a koukal co se děje.
"Ville Valo!!!"zahřměla žena "Vy blázni!" pokračovala dál stále velmi hlasitým a naštvaným tónem. "Tak já ti svěřím dceru svého starého přítele, ať jí ukážeš město a vy ste jí místo toho vytáhli zase někam chlastat! Jak si to představuješ?! Byla jsem teď s panem Aaltonenem v nemocnici, podívat se za jeho vnučkou a tak jsem se tam zeptala i na toho tvého kamaráda, co řídil to zatracené auto. Řekli mi, že řídil opilý! Jak jste mohli...?! Anu Aaltonenová se probrala z bezvědomí až dnes ráno. Je hrozně potlučená a na 90% zůstane od pasu dolů ochrnutá! Sedmnáctiletá holka! Ochrnutá! Vy jste té nebožačce zničili život!" vychrlila na syna a oči se jí zalily slzami. Ville na ni celou dobu nechápavě zíral a až poté pochopil úplný rozsah tragédie. Před očima se mu zatmělo. Co to jen provedli....?
***
Pacientka Anu Aaltonenová, kterou přivezli večer 27.2. v bezvědomí po autonehodě ležela na JIPce. Byla stále mimo. Jejím pokojem se do ticha ozývalo pouze pravidelné pípání lékařských přístrojů a její slabý dech.
Bylo 6 hodin ráno, když do pokoje vstoupila sestra, aby zkontrolovala její stav. Zdálo se, že se od včera nic nezměnilo, ale najednou se přístroj nad lůžkem bledé dívky rozpípal mnohem rychleji. Sestra okamžitě přistoupila k posteli a akorát byla svědkyní toho, jak Anu pomalu otevřela opuchlé oči. Nemocniční pracovnice okamžitě přivolala doktora, který začal zjišťovat jak na to zraněná je. Ta chvíli nehnutě ležela a nereagovala ani na jeho dotazy, pak z ní ale vyšel slabý hlásek. Na doktorovu otázku, jestli ji něco bolí, zašeptala, že snad úplně všechno. Doktor jí tedy začal prohlížet tělo. Když se dotkl jejích pohmožděných rukou, sykala bolestí, ale když přešel i k nohám, které vypadaly na pohled ještě hůř, neříkala nic. Bylo to divné, až se jí nakonec doktor zeptal, zda vůbec něco cítí.
"Cože? Měla bych...?" zeptala se dívka unaveným hlasem a doktorovy nejhorší obavy se naplnily. Povolal si na konzultaci kolegu a když se shodli na diagnóze, zavolali do nemocnice i pana Aaltonena. Potom jim oběma oznámili tu strašnou zprávu. Anu na 90% zůstane do konce života ochrnutá na spodní část těla, protože si při nehodě porušila míchu. Oba propukli v hořký pláč.
***
Anu strávila v nemocnici dalších 10 dní. Potom se Janne Aaltonen domluvil s doktory, že ji převezou domů a další léčení a následnou rehabilitaci podstoupí tam, aby byla v domácím prostředí.
Ráno dne, kdy měla být ochrnutá slečna propuštěná ji v 10 hodin ráno vyzvedl děda. Sbalil jejích pár věcí do tašky a pak vzal Anu, která seděla na kolečkovém křesle a smutně koukala do země a vyrazil s ní a s doktorem ven z budovy.
Když stanuli před vchodem, najednou se zpoza jednoho sloupu vynořil mladý kluk. Na sobě měl potrhané černé džíny, černou bundu a kulicha staženého hluboko přes zapadlé, unavené oči. Trochu se klepal zimou, ale nedával na sobě nic znát. Chvíli ještě váhal, ale pak odhodlaně přistoupil k oběma mužům a dívce.
"Dobrý den" pozdravil nesměle. Pan Aaltonen se na něj podezíravě zadíval. Teprve potom si uvědomil kdo to je.
"Ahoj Ville" řekl smutným hlasem. "Co potřebuješ?"
"Mohl...Mohl bych na chvilku mluvit o samotě s Anu?" zeptal se. Bělovlasý muž pohlédl na dívku na vozíku. Neříkala nic, z čehož usoudil, že jí to snad nevadí, a také ocenil chlapcovu odvahu a tak s doktorem nechali mladé a poodešli o kus dál.
Ville přidřepnul před Anu a chvíli se ještě odhodlával, než promluvil. Pohled do jejích prázdných smutných očí mu totiž vůbec nepřidal.
"Anu....J-jak se ti daří? Zeptal se nesměle. Došlo mu, že moc dobře asi ne a také že dívka má právo být na něj naštvaná, když on byl jeden z těch, kteří celé tohle zavinili. Když se nedočkal odpovědi, pokračoval ve svém monologu. "Víš, chtěl jsem se ti omluvit. Já vím, že tím už nic nespravím, ale ... prostě opravdu promiň. Až během tohodle posledního týdne, kdy jsem na tebe nemohl přestat myslet, jsem si uvědomil, jakej jsem pitomec. Neměl jsem tě nikam tahat, nutit tě pít, posadit tě do auta s opilým řidičem a pak ho ještě otravovat za jízdy... Byla to chyba. Moje blbost, za kterou si zaplatila ty. Promiň...." měl toho na srdci ještě tolik a také chtěl slyšet něco od Anu, která celou dobu seděla jakoby ho ani neposlouchala, ale to už přišel pan Aaltonen a řekl, že už musí jet. Ville vyslal směrem ke slečně na kolečkovém křesle ještě jeden zoufalý pohled prosící o odpuštění, ale ničeho se mu nedostalo. Smutně tam dál dřepěl na zemi a sledoval vzdalující se záda pana Aaltonena a doktora, kteří odváželi na vozíku pryč dívku, které on a jeho kamarádi zničili život.
***
O 3 ROKY POZDĚJI
***
V nacpané hospodě, kde vzduch byl nasycený kouřem z cigaret a výpary z alkoholu, že by se dal skoro krájet, stálo na nízkém pódiu 5 kluků. Všichni měli tmavé oblečení, dlouhé vlasy a v rukou třímali nástroje. Až na jediného. Vytáhlý, hubený mladík s pronikavě zelenýma očima stál se skloněnou hlavou před stojanem s mikrofonem. Potom se ozvaly první údery bicích a hned se přidaly i kytarové rify.. mladík se začal pohupovat do rytmu hudby a později začal svým hlubokým a tajemným hlasem zpívat.
"The world was on fire and no one could save me but you, it's strange what desire makes foolish people do...."
byl to Ville Valo. Bylo mu teď 20 let a se svojí kapelou- His Infernal Majestyprávě začínali slibnou kariéru rockových hvězd. Ville se od svého dospívání hodně změnil. Ne navenek, to byl stále stejný- dlouhé vlasy, černé oblečení s logy kapel, jeho neodmyslitelná cigareta v puse...ale uvnitř ano. Než mu bylo 17, se svými kamarády trávil každou volnou chvíli děláním bordelu, pitím a sem tam muzikou. Vyhovovalo mu to. Doma to neřešili, školou nějak proplouval, byl šťastný. Jenže pak jednou s ním poslala matka ven vnučku jejího známého. Ville byl v té době tak arogantní, že mu bylo úplně jedno, že neotrkanou holku z vesnice zatáhl do jejich zasmrádlé zkušebny, opil jí, ale co hůř, pak ji posadil do auta opilého Migého. No jo, v tu chvíli mu tak nějak uniklo, jak je to nebezpečné a že by jí měl raději zavolat taxi nebo tak něco. S dodávkou potom havarovali a i když oni 3, ještě s Lindem vyvázli v pořádku, Anu kvůli zranění míchy ochrnula na spodní část těla.
Po té nehodě byl Ville hodně dlouho špatný. Celé si to dával za vinu. Hodně se stáhl do sebe a přestože nepřestal pít ani kouřit, byl teď daleko zadumanější, vážnější a také spolehlivější. Aby na to vše stále nemusel myslet, začal se naplno věnovat muzice. Jakmile měl volnou chvíli, měl v rukou kytaru a také začal psát vlastní hudbu a texty. A když se potom jeho 2 nejlepší kamarádi vrátili z vojny, opět s nimi založil kapelu, začali pořádně zkoušet a hrát, takže se brzy dopracovali k tomu, že jim vyšlo 1. album s vlastní muzikou, koncertovali po celém Finsku a dokonce se v létě chystali do Německa, kam je také pozvali.
Skupina dohrála písničku a Ville se podíval přes nadšené obličeje. Sice ho strašně těšilo, že se jim s kapelou daří, ale na druhou stranu se mu do mysli stále vracely vzpomínky na zmrzačenou dívku. I právě teď viděl před očima namísto jásajícího davu její prázdnou tvář tenkrát, když na ní čekal před nemocnicí. Věděl ovšem, že na tom nic nespraví, a také, že teď by se jeho myšlenky měly točit kolem hudby a ne Anu Aaltonenové. Za celé ty 3 roky ji neviděl a až na pár dopisů, které jí poslal a které zůstaly bez odpovědi ji ani jinak nekontaktoval. Sebral proto raději ze země sklenici piva a zhluboka se z ní napil. Trochu se mu tím stíny minulosti podařily zahnat a tak kývnul na kluky a pokračovali v koncertu.
***
Ale jak se vlastně má Anu? Toho roku jí také bude 20, ale vypadá mnohem starší. Její hnědé vlasy jsou o hodný kus delší, modré oči pořád stejně prázdné a z její veselé povahy už nezbylo víc, než smějící se tvář na starých fotkách. Když totiž před třemi roky v Hellsinkách v podstatě přišla o nohy, přišla i o všechny své naděje, touhy i radosti. Jak totiž může sezení na kolečkovém křesle nahradit pocit z bytí v sedle...? Jak může nekonečné zírání ven z okna nahradit nekonečné vyjížďky kouzelnou finskou přírodou...? Jak může pohlazení nádherného velkého nosu koně z invalidního vozíku nahradit ten pocit svobody když se na jeho svalnatém, napjatém těle ženete volnou krajinou...? Jak..? Jak?!
Anin pohled je neustále upřený pouze do dálky, kde se na obzoru prohánějí po loukách její milovaní koně a její mysl je tam také. Od návratu z Hellsinek se už skoro nikdy neusmívá a opravdové štěstí zná už jen jako vzpomínku. A už ho nepozná. Nikdy... Nikdy více.


THe End


sem nečekala, že to ja takle dlouhý
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 snowangel snowangel | E-mail | Web | 19. června 2011 v 15:46 | Reagovat

och, nádhera. Úplne som to zhltla. Nekutočne krásne a smutné :(

2 KatieFreaK KatieFreaK | 19. června 2011 v 21:50 | Reagovat

[1]: chtěla sem, to se špatnym koncem...x) sem ráda,
že se líbí...mam rozepsanou další, ale nvm no, kdyy to bude..

3 snowangel snowangel | E-mail | Web | 21. června 2011 v 17:32 | Reagovat

A With & without you? To je koniec?

4 KatieFreaK KatieFreaK | 21. června 2011 v 19:47 | Reagovat

[3]: neni...jen zas potřebuju někdy chytit nit a kus toho napsat.... pokračování bude, neboj ;)

5 EmBeeEss EmBeeEss | E-mail | 27. června 2011 v 15:02 | Reagovat

To som netusila, ze takato stranka existuje. Nie je to vobec zle, len by si mohla skusit napisat nieco zo sucasnosti, ked maju chlapci pauzu, zenia sa a maju deti a uzivaju zivot, kym sa Ville uci zit bez alkoholu a cigariet, a k tomu sam. Bolo by zaujimave precitat si fikciu na nieco take.
Mala by si mu aj nieco poslat z tych tvojich kresieb, jeho domaca adresa sa da lahko zistit, mne to zabralo tak desat minut. :o)
Tomuto sa hovori fanusik, moje pocuvanie hudby sa s tymto tazko da porovnat. :o)
Prajem vela zdaru.

6 KatieFreaK KatieFreaK | 28. června 2011 v 22:26 | Reagovat

[5]: děkuju x) jo, je to zajímavej nápad zkusit něco ze současnosti. to bych možná i mohla x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama