NeverMore Pt.1

18. června 2011 v 23:09 | KatieFreak |  Fan Fiction
NO...sem se knečně dokopala to přepsat (a už mi z toho dneska hrabe...) ale tak je tu Nevermore



Nevermore!
Nikdy v životě jsem nebyla dál, než v Korpilähti a to je asi 5 km od našeho domu. A také to bylo největší město, co jsem kdy navštívila, jenže teď mám jet do obrovských, rušných a přelidněných Hellsinek.
Můj děda, on je totiž chovatel koní, ale ne ledajaký. Je velmi vlivný, známý a vážený za to, jakou práci se zvířaty dokáže odvést, a hodně lidí si tedy půjčuje naše koně na různé akce. Proto nám také asi před měsícem přišel dopis, ve kterém mého dědu prosili organizátoři každoročního průvodu na Kalevalan Päivä v Hellsinkách, jestli by právě naši koně nemohli být jeho součástí. Děda už s nimi několikrát spolupracoval, takže opět jejich nabídku přijal a jelikož už jsem letos prý dost stará a on už by prý nezvládl vše sám, jedu s ním.
Mimochodem jmenuji se Anu. Je mi 17 let a celý život bydlím a dědou a babičkou na obrovském statku s koňmi poblíž Korpilähti (což je krásné město kousek od Jyväskyly ve středním Finsku). Moji rodiče se zabili při autonehodě když mi byly 2 roky, takže si je vůbec nepamatuji. Na základní i střední školu jsem chodila do Korpilähti a letos tam mám maturovat. Prarodiče chtějí, abych potom šla někam na vysokou, ale to bych musela opustit tento kouzelný kraj a odejít do města. A to jsem já nikdy nechtěla. Po celý život jsem trávila dny v sedle svého koně Kuua někde v přírodě okolo statku a to mi vždy vyhovovalo. Už jen ta skutečnost, že pojedu na pár dní s dědou do Hellsinek mě tak trochu až děsí, ale co naplat, už jsem svoji pomoc přislíbila a to znamená že bych měla začít něco dělat.
Stáhla jsem si tedy dlouhé světlé vlasy do ohonu aby mi nepřekážely a dala se do nakládání beden s potřebnými věcmi do naší dodávky. Děda mezitím hlídal kluky, kteří vodili koně do připravených přepravních vozů a všichni jsme měli naspěch. Odjíždět jsme totiž měli už dnes.
***

Bylo okolo osmé večer když do stájí na okraji finského hlavního města dorazila malá kolona aut přivážející koně pana Aaltonena, kteří sehrají důležitou úlohu v průvodu na počest dne Kalevaly. Skupince lidí, kteří je na místo dopravili pak trvalo asi půl hodiny, než zvířata odvedli do jejich dočasného ubytování a pak se rozešli do svých pokojů i oni.
Všichni si po únavné cestě šli brzy lehnout až na vysokou, dlouhovlasou dívku. Anu zůstala sedět ve stáji u Kuua a jak byla vždycky zvyklá, povídala si s ním. Byla plná dojmů ze svého 1. velkého výletu z rodného statku. Seděla u koně na zemi a nahlas přemýšlela. Sice byla také unavená, ale spát nemohla jak byla rozrušená. Zítra ji totiž čeká návštěva centra města. Nejprve půjde s dědou domlouvat ještě něco ohledně průvodu, který se koná už pozítří a pak jí děda provede centrem města. Strašně se těšila na to, že uvidí něco nového, přesto její pocity byly trochu smíšené.
Stáj poté opustila až kolem půlnoci.
***
Ráno, když první paprsky světla začaly prostupovat škvírou mezi závěsy na zem pokoje, se ozvalo zaklepání. Od postavy ležící na posteli žádná odpověď nevyšla, přesto však do pokoje vstoupil vysoký bělovlasý muž - Janne Aaltonen. Přešel k lůžku své vnučky a jemně jí zaklepal na rameno. Dívka pootevřela oči
"Anu" usmál se na ní,"vstávej, je nový den a čekají tu na tebe Hellsinky!" Dívka se také usmála a pak vstala. Oblékla se, odběhla do stáje obstarat svojí obvyklou práci a pak se vrátila na snídani.
"Tak jak se těšíš?" zeptal se starý muž
"Jo, docela jo. Nikdy jsem tu přece nebyla" odpověděla dívka a zase se zakousla do chleba se sýrem.Strach už ji přešel a jen to těšení se zůstalo.
***
Když bylo 9 hodin a slunce už se pomalu klubalo z oparu nad městem, nasedli si Anu a Janne do auta a začali se proplétat ulicemi na předměstí. Jak jeli, domy kolem nich začaly houstnout a také být vyšší. Předměstí připomínající kdejakou menší obec se tedy postupně proměnilo ve skutečné evropské velkoměsto. Anu seděla na předním sedadle a obličej měla přitisknutý na sklo jako pětileté dítě když s ním projíždíte kolem poutě. Bylo to doopravdy poprvé co byla ve velkém městě.
Za necelou hodinu jízdy stále houstnoucím provozem města dojeli před vysokou budovu. Vystoupili z vozidla a vešli do domu. Pan Aaltonen to tu už znal, takže jeho kroky vedly jistě, přímo do kanceláře paní Anity Valové, která měla celou akci na starost.
Když stanuli před dveřmi, pan Aaltonen zaklepal a vstoupili. Po přivítání posadili dospělí Anu na křeslo v rohu ať tam počká a sami se dali do řešení různých drobných problémů.
Jejich jednání se ale neuvěřitelně protahovalo. Po 2 hodinách sezení na židli už byla Anu z výletu pěkně otrávená. Najednou se ale z chodby ozvalo dupání a pak se rozlétly dveře. Do místnosti vrazil asi 17letý vysoký kluk s vlnitými vlasy, oblečený celý v černém.
"Moi mami" zahlásil na celou kancelář aniž by si všímal, že tam je ještě někdo další a přihrnul se k matčině stolu.
"Potřebuju ňáký peníze" oznámil a natáhl k ní ruku.
"Ahoj...Na co je potřebuješ?"zeptala se stále trošku zaraženě žena poté co se z jeho vpádu do místnosti začala vzpamatovávat.
"Noooo..." protáhl kluk jako by odpověď doposud sám také neznal."Potřebuju je na nový struny na basovku.Aby jsme mohli s klukama hrát," vychrlil nakonec. Paní Valová se ještě chvilku vzpouzela a nutila synovi, že si od příštího měsíce najde brigádu, protože ona už ho dlouho takhle sponzorovat nebude, nakonec ale zalovila v kabelce a dala mu do stále natažené ruky několik bankovek. Mladík je shrábnul do kapsy a měl se k odchodu, ale matka ho ještě zadržela.
"To ani nepozdravíš hosty?"zeptala se.
"Nashle" utrousil chlapec otráveně a zase se začal sápat po klice dveří.
"No počkej, počkej!" Zarazila ho ale žena znovu. Pak se otočila na pana Aaltonena a Anu:"Tohle je můj starší syn Ville. Je mu 17 let a chtěl by se stát hudebníkem." Pochlubila se . potom ale dostala nápad.
"Janne, obávám se , že tenhle problém nám zabere ještě asi hodně času, tak co kdyby Ville vzal tady Anu a ukázal jí město sám? Jsme přeci místní a on jí to tu ukáže z trošku jiného úhlu pohledu. Co vy na to?
"To je výborný nápad" kývnul tázaný "Kdo by se tu chtěl potloukat se starým dědkem. Anu, jen jdi Villem, on tě tady pěkně provede" podíval se na dívku v rohu. Anu trochu neochotně přikývla. Villeho výstup, styl ani jeho touhy ji nijak neuchvátili, ale přeci jen už se tam tak strašně nudila. Zvedla se a šla, zatímco chlapcovy námitky paní Valová utnula rozhodným gestem. Poté jim se slovy:"Dobře se bavte" , "Chovejte se slušně" a "Anu potom přiveď na Senaatintori, tam nás najdete" otevřela dveře a vypustila je ven. Ville už si nestihl ani postěžovat.
"Fajn...Jakže se to jmenuješ?"vyjel zostra na slečnu.
"Anu" špitla.
"Hm...No hele, jako já vážně nepočítal s tim, že mi matka někoho narve, a je mi to jedno. Svý plány kvůli tobě měnit nehodlám. Takže buď pojď se mnou a pak budeš držet pusu, a nebo si jdi někam do háje, pak se vrať na Senaatintori a řekni že sme byli spolu. Takže?"
Anu se jeho jednání vážně vůbec nelíbilo. Ten kluk jí byl se svým panovačným tónem hlasu tak protivný. Co by jen dala za to aby se mohla v sedle Kuua prohánět zasněženou krajinou v okolí Korpilähti...Pak jí ale došlo, že nemá na vybranou.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama