With And Without You...6

21. května 2011 v 15:01 | Katie |  Fan Fiction
Part 6.........

Když jsme usedli do letadla, vyptávala jsem se chvíli Villeho, co říká na moji rodinu. Prý v pohodě, tak to se mi ulevilo, že se u nás celý týden netrápil nebo nenudil nebo tak něco. Když jsme potom vzletěli, Ville usnul a já se ponořila do přemýšlení. Teprve teď mi došlo, jak strašně se rodiče museli trápit když jsem zdrhla. Vážně jsem jim měla dát vědět. Třeba aspoň z telefonní budky zavolat, že sem živá, ale pryč, nebo napsat nebo něco. Jenže zase ze začátku jsem byla naštvaná na všechny a všechno ze svého dřívějšího života, a pak jsem měla co dělat s tím, jak se vůbec uživit. Je to hloupý, ale prostě mi to ňák nevyšlo. Alespoň, že teď už doma vědí že jsem v pořádku a mají zase klid-teda až na to že bydlím pár tisíc km od nich…


Utopená v těchto myšlenkách jsem si ani neuvědomovala jak strašně rychle letí čas, takže když se ozvalo hlášení, že budeme přistávat tak ať se připoutáme, docela mě to překvapilo. Vzbudila jsem tedy Villeho a sledovala jak se blížíme k zemi, a když jsem potom usedli zpátky v mých milovaných Hellsinkách, všechno to trápení ze mě spadlo. Byla jsem zase doma.
Na letišti jsme si vzali taxíka a nechali se odvézt domů. Pak jsme si hned vyrazili na oběd a ještě jsme probírali naše pocity z návštěvy česka, ale brzy jsme se vrátili domů, protože já jsem si chtěla vybalit a Ville, protože měli s kapelou před nahráváním nové desky a na týden z toho teď vypadl, se svolal s kluky z kapely, aby zjistil, jestli je něco nového.
No, asi toho bylo hodně, protože za 20 minut u nás zvonil zvonek a přišli Migé s Lindem a chvíli po nic také Gas a Burton a všichni se zavřeli do Villeho pracovny. Mě to vůbec nevadilo, alespoň jsem měla klid na vybalování a ještě také vzpomínání na domov. A jak jsem byla v tom vzpomínání, vzpomněla jsem si, že jsem vlastně slíbila mamce, že hned jak dorazíme do našeho Hellsinského bytu, mám se jí ozvat. No jo, nějak sem za ten rok z tohohle vyšla ze cviku…
Vyhrabala jsem tedy v batohu telefon a vytočila její číslo. Docela mě překvapilo, že jí tam mám stále uloženou jako "X Huono 'Aiti X"- zlá matka, což jsem ze starého Mamka udělala těsně po tom, co jsem před rokem vyrazila autobusem směrem na sever. "No, asi už si jí zase přejmenuju zpátky, teď už k tomuhle není důvod", říkala jsem si zatímco telefon vyzváněl.
"Ahoj mami" řekla jsem, když konečně tůtání na druhém konci linky přestalo.
"Ahoj Anet, Tak co cesta?" ozvala se mamka radostně, že mě slyší.
"JO, dobrý…Let trval asi 2 hodiny, a pak jsme si vzali taxíka domů, šli ven na oběd….Nic zajímavého"
"Tak….tak to…to jsem ráda" Najednou bylo slyšet, jak se hlas v telefonu mění a mezi slovy se ozývaly vzlyky.
"No tak mami, všechno je v pohodě. Doma to bylo super…" snažila jsem se jí trochu uklidnit, ale bylo mi jasné, že to není k ničemu.
"To jsem ráda…ale…Anet…chybíš nám…Tak dlouho jsi tu nebyla, teď jsi se na týden ukázala a už jsi zase fuč…Chybíš nám…strašně moc…"
"Vy mně taky…Ale zase brzy přijedu…" tak nějak na mě zase dolehl smutek a stesk. Teď, když jsem věděla, že mě doma mají rádi a že jim na mě zaleží, protože ten poslední rok jsem v sobě stále živila myšlenku, že tím, že jsem utekla na ten koncert a pak sem, že mě za to musejí nenávidět. Raději jsem mamce ještě několikrát zopakovala, že se brzy zase přijedu podívat a že jí každý den budu volat a že je mám ráda a pak jsem co nejspěšněji jsem ukončila hovor. Telefon jsem mrskla někam do háje padla v slzách na postel. JO, taky mi vážně chyběli.
Za pár minut, kdy jsem měla hlavu plnou jen domova a rodiny, jsem najednou uslyšela ťukání na dveře a pak Villeho starostlivý hlas: "Aili…? Jsi tam? Děje se něco? Můžu dál?
Lekla jsem se, pak jsem několikrát polkla aby můj hlas nezněl pláčem, otřela si oči a pak jsem ho pozvala dál.
"Co se děje lásko? Ještě něco tě trápí?"
"Ne…Jen jsem mluvila teď s mamkou. Prej jim doma už zase chybim, když jsem tam po takový době byla jen na týden. A oni mě taky…"
"No to je pochopitelný…A v pohodě?"
"No jo…to… to bude dobrý" usmála jsem se trochu a položila mu hlavu na rameno. " S tebou jo….Kluci už šli?" změnila jsem pak záměrně téma aby se hovor netočil kolem mě.
"Ještě ne. Proto jsem taky tady. Potřebuju abys šla za námi, kluci dostali super nápad…"
"Teď?!" trochu jsem se vyděsila, když jsem si uvědomila, že ne všechny slzy z mých tváří se vsákly do rukávu mikiny a že oči, které mě z pláče pěkně pálily, budu mít rudé jako zakrslý králík. Nechtěla jsem, aby mě takhle někdo viděl…
"No teď, oni už pak zase budou muset jít" odvětil Ville to, čeho jsem se obávala.
"Dobře no…dej mi 5 minut, já tam přijdu" zamumlala jsem tedy a zaplula jsem do koupelny, abych se trochu "polidštila"
Několik minut jsem stála v koupelně a cákala si do obličeje ledovou vodu z umyvadla,.Docela to pomohlo. Upravila jsem si teda ještě líčení, které se mi rozteklo do půlky tváří, zabalila se do šály a vyrazila jsem za klukama do Villeho pracovny.
"Moi" řekla jsem tiš, když jsem vstoupila a spočinulo na mě 5 párů očí. Ville trůnil ve svém křesle, a kluci seděli tak různě okolo na zem i a na stole a Linde měl na klíně kytaru.
"Tk o co jde?" zeptala jsem se rovnou. Neměla jsem moc náladu na nějaké vybavování se o nesmrtelnosti chrousta.Kluci se po sobě začali rozhlížet až všichni upřeli své pohledy na Villem, který se tedy dal do vysvětlování.
" NO prostě...Po tom, co jsi mi řekla o tý svý kapele a tak, tak jsem si vzpoměl, že jsem se před pár měsíci bavili s klukama, že máme pro tu novou desku připravený 2 písničky, kde by se hodl ženskej zpěv. Nejdřív jsme nemohli nikoho sehnat, kdo by se nám na to líbil, ale myslim, že tvůj hlas je přesně to co hledáme. Co ty na to?"
Nevěděla jsem co říct. Prostě jsem asi před rokem usnula a teď si sním svojí Finskou pohádku o popelce, protože jinak by asi nebylo možné abych se z naprostého dna zoufalství vyhrabala až do oblaků. Vážně jsem si tak připadala! A zpívat jsem určitě chtěla. Usmála jsem se na kluky, a nadšeně pokývala hlavou. "Ráda!"dodala jsem za chvíli.
"Tak to je super" poplácal mě Ville po rameni a kluci se začali zvedat. "Takže domluveno, zejtra to dořešíme. Moi" řekl pak ještě Ville a muzikanti odešli. Vyptávala jsem se chvíli Villeho na to co to bude za písničky a tak, ale řekl ať to nechám na zítra, že nám to s kapelou představí společně v jejich zkušebně Potom jsme se rozhodli že si půjdeme lehnout. Odešli jsme do ložnice a pak si užili krásnou noc opět doma.
***
Další den ráno jsme v klidu vstali, najedli se a okolo 10 dopoledne jsem vylezli před dům do vánice, kde nás během asi 5 minut nabral Migé autem a odvezl nás ke zkušebně. Začala jsem mít tak trochu strach, že to nezvládnu, přeci jen jsem už dlouho s žádnou kapelou nehrála ani nezpívala, ale na druhou stranu jsem se na to strašně těšila. Přeci jen mi to zatraceně chybělo!
Do cíle cesty jsme dorazili asi za 20 minut jízdy nádherně zasněženýma Hellsinkama. Vlezli jsme do budovy, propletli se bludištěm chodeb a vstoupili do místnosti, kde kluci měli svojí zkušebnu, sklad dalších nástrojů a také jakousi jednodušší nahrávací techniku. Linde a Gas už tam mlátili do nástrojů když jsme my 3 vstoupili. Ville mě posadil do křesla za nahrávací techniku a dal mi pár papírů. Prej ať si to přečtu, že mi to nejdřív sami zahrají a pak že se přidám. Kývla jsem a Ville odešel s klukama připravovat nástroje a mikrofony.
Texty byly úžasný. Už jsem si je četla potřetí když Ville zaklepal na sklo oddělující mě o nich a a pantomimicky mi naznačil ať si nasadím sluchátka, která přede mnou visela. Když jsem tak udělala, poodešel ke svému mikrofonu a řekl mi, že teď mi obě písničky přehrají, přičemž on odzpívá i mje části a pak že to zkusíme společně. Přikývla jsem, ukázala mu zdvižené palce a uvelebila se v křesle.
"Tři, čtyři! Odpočítal zpěvák a dali se do hraní. Obě písničky byly fakt super a já se nemohla dočkat až se i můj hlas stane jejich součástí. Když tedy nástroje dozněly, ani jsem nečekala na vyzvání a vtrhla jsem mezi kluky do nahrávací místnosti!
"Je to super! Dem na to! Myslim že to pude!" vychrlila jsem na ně nadšeně. Postavili mě tedy před mikrofon a sami začali hrát, ale....nešlo to! Zpívala jsem sice čistě a text jsem se z papírů brzy naučila, ale nějak jsem si vůbec nebyla jistá, nešlo mi držet rytmus ani tempo, takže jsem byla pořád mimo.. Něco prostě bylo špatně. Už jsem začínala být zoufalá, když jsem písničku posedmé zkazila. Hodila jsem papíry do rohu a rezignovaně jsem si sedla na zem.
"Já už na to asi prostě nemam. Vůbec se nemůžu chytout." Prohlásila jsem zoufale a odmítala začít nanovo, takže Ville vyhlásil pauzu. Chvíli u mě seděl a snažil se mně přesvědčit, ať se nevzdávám, ale se mnou vůbec nebyla řeč. Pak mu ale začal zvonit mobil, takž to chtě nechtě musel vzdát. Přesto ale než hovor zvedl, vrazil mi do ruky krabičku cigaret a řekl mi ať se jdu ven uklidnit, že to pak pude líp. Migé mi ukázal zadní vchod, takže jsem byla venku hned. Sedla jsem si tam na tom dvorečku na zem, zapálila si a pohled upřela na úzký pruh nebe mezi zdi domů, ze kterého se stále sypaly tisíce bílých vloček. A byla sem na sebe tak naštvaná, že nedokážu zazpívat ani jednu blbou písničku!
"Hele v klidu" ozvalo se najednou vedle mě. To přišel. byl Linde a ve svojí maskáčové bundě a na blond dreadech se mu chytal sníh.
"Já bych ráda, ale štve mě to! Dycky jsem všechno zazpívala úplně v pohodě a to jsem k tomu ještě hrála na kytaru a teď mi to nejde ani jen tak!" odsekla jsem přestože jsem věděla, že to není kytaristova chyba a radši jsem si znovu potáhla z cigarety. Linde se stejně jako já zadíval na nebe, chvíli přemýšlel a pak se na mě zase obrátil
"A co když je to právě tím, že nemáš kytaru. Byla jsi na to vždycky takhle zvyklá a teď ti to prostě nesedí...." podívala jsem se mu do očí. Možná že i měl pravdu, ale jelikož mi předchozí nevydařené pokusy dost srazili sebevědomí, nikam jsem se nehrnula. Linde to naštěstí vzal do vlastních rukou.
"Tak dělej, pojď a zkusíme to!" navrhla vytáhl mě na nohy. Vrátili jsme se tedy do zkušebny, kde jsem dostala kytaru a bez toho aby si nás vůbec někdo všimnul (Migé a Gas se dohadovali o nějakou písničku od Metallicy a Ville a Burton něco zuřivě řešili přes mobily) jsme si šli sednout do nahrávací místnosti.. Linde mi ukázal základní riffy a já se je postupně od něj naučila až jsem dokázala zahrát celou písničku. Konečně jsem byla zpět ve svém živlu.
Bylo to vážně super zase hrát s někym na kytaru. Fakt se mi to líbilo a tak jsem se do toho ponořila, že jsem si pak ani nebyla jistá jestli jsem si písničku doplnila jen ve své hlavě, nebo jestli se kluci vážně přidali k mému hraní.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a celá skupina už byla vážně uvnitř a nastoupená se svými nástroji. Podívali jsme se po sobě, všini kývli a Ville přistoupil k mikrofonu a začal zpívat 1. sloku písničky, kterou jsem hrála. Refrén jsme pak dali společně a druhá sloka už byla moje.. Pořádně jsem se do toho opřela a tím, že jsem měla kytaru v ruce jsem si už byla zase úplně jistá tím co dělám, takže jsem svůj part odzpívala téměř dokonale!
Písničku jsme si pak celou přehráli ještě 2x a pak jsme ji i jako demo pro manažera nahráli. S dvěma kytarama měla vážně skvělej zvuk jak jsme pak všichni museli uznat, takže s tou druhou jsme to taky zkusili. Linde mě ji nejdříve naučil, pak jsme ji několikrát přejelii a nakonec také nahráli.
" A je hotovo!" Prohlásil vesele Ville když jsme nakonec složili nástroje. "vidiš že to nakonec šlo" usmál se ještě potom mým směrem když zamykal.
Byly 4 hodiny odpoledne a jelikož se nám nikomu nechtělo domů a také nám během hraní pěkně vyhládlo, vyrazili jsme na pozdní oběd.
Pořád byla pěkná zima, takže jsme zapadli do první restaurace n kterou jsme narazili a zabrali si stůl. Objednali jsme si jídlo za zabrali se do řeči o dalších plánech s písničkami. Migé potom na chvíli odešel a vrátil se s tácem se 6 panáky vodky.
" Na to hle si přece musíme všichni připít!!!!" zahlásil až se několik lidí u vedlejších stolů otočilo naším směrem.a rozdal nám skleničky.
"Tak na nový 2 písničky HIM tady s Ailie!"zakřičel až se otočili snad všichni co v hospodě byli, ale nám to bylo úplně jedno. Za souhlasného mručení "tak na HIM a Aili jsme do sebe vylili obsah panáků a dali se do jídla které nám hned poté přinesli. Také nám po celou dobu, co jsme jedli doplňovali pití takže než jsem byli najedení, byli jsme už značně v náladě. Živě jsme debatovali o hudě a o dalším nahrávání a tak dále. Skvěle jsem se bavila.
Oběd se potom zvrhnul v další velkou party finských rockerů se spoustou vodky, což mělo za následek, že jsme s Villem byli rádi, že se nám povedlo zavolat si asi ve 3 ráno taxi a pak se dostat domů. Tu noc jsme zůstali spát v obýváku, protože se nám dál do bytu prostě nechtělo. Ale usnout jsme nemohli ani jeden. Já jsem přemýšlela a přitom jsme cítila jak mě Villeho ruka neustále hladí ve vlasech. Přesto jsme ani jeden nepromluvili, protože nám vyhovovalo ležet vedle sebe tělo na tělo, ale myšlenkami si být také na čas každý ve svém světě.
Nevím tedy jak Ville,ale já byla v tu chvíli neuvěřitelně šťastná. Vážně mě nikdy nenapadlo, že by se můj život mohl celkově ubírat tímto směrem a navíc po každé z těch zlých věcí, co se mi staly jsem tu důvěru ve štěstí ztrácela víc a víc. Teď jsem ale měla vše, po čem jsem kdy toužila a chtěla jsem si tenhle pocit zachovat už navždy,.Přitulila jsem se ještě těsněji k Villemu a s úsměvem na rtech usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 monca monca | 21. května 2011 v 15:56 | Reagovat

aach.... dokonalé!!!... :)))

2 KatieFreak KatieFreak | Web | 21. května 2011 v 16:27 | Reagovat

[1]:  to abych psala dál co?

3 monca monca | 21. května 2011 v 18:05 | Reagovat

[2]: správne.... :D a čo najrýchlejšie.... :D ale nie, samozrejme keď budeš mať čas... :)

4 KatieFreak KatieFreak | Web | 21. května 2011 v 19:36 | Reagovat

[3]: času mam dost ale ta chuť občas chybí x/ ale teď je, tsk snad něco ještě zas napíšu x)

5 lujza lujza | 24. května 2011 v 19:34 | Reagovat

nejaký duet by ale naozaj bol fajn keby spravili zvlášť ked je teraz okolo nich tak ticho

6 KatieFreaK KatieFreaK | 26. května 2011 v 22:19 | Reagovat

[5]: to jo no...to mě kupodivu ani ňák nenapadlo x) Ale hodilo by se to

7 barča barča | 15. srpna 2011 v 23:38 | Reagovat

kedy sem dáš ďalší diel???... pls.... už to trvá dlho a ja som strašne nedočkavá!!.. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama