With and without you...1-POKUD STE ČETLI UŽ 18.7.-PŘIDANEJ JEŠTĚ KUS!!!!

18. července 2009 v 20:45 | Katie |  Fan Fiction
Fajn, tak jak sem tu slibovala, dala sem do psaní nový ff. Teoreticky to mam rozmyšlený až do konce, takže doufám, že to bude dávat smysl, a hlavně, že se bude líbit!!!

takže tady zatim 1. část


WITH AND WITHOUT YOU

"Takže, tady si prostě vezmete kýbl a štětku a budete natírat. Nic na tom není. Záleží jenom na vás, jak dlouho tu budete. Máte 100 hodin, já tu budu, při odchodu mi dycky nahlásíte, kolik máte za ten den uděláno, já si to tu budu zapisovat. Něco nejasnýho?"
"Ne." Vlazala sem kýbl ve kterym byl ňákej humus v barvě blitek a odešla sem ke dlouhý zdi, u který stáolo asi 15 lidí a natírali. Namočila jsem štětku doi bavry a začala taky. Kam sem se to do háje dostala…?

Malovala sem asi tak hodinu, když na mě někdo začal mluvit.
"Ahoj kočičko…"
"Co chceš?" odsekla sem hned. Fakt sem měla náladu se trady s těma existencema bavit….
"Ale not tak, proč seš na mě tak ošklivá?"
"Ježiš a proč ne?!" odpověděla sem tim nejhnusnějšim tónem, co sem uměla. Pak sem se na toho chlapa konečně podívala, a byla sem ráda, že sem na něj mluvila takle. Hnusnej, tlustej, upocenej chlap v původně asi bílym náťelníku, teď ale zašedlym, a zacákanym od barvy.
"Ale, ale…"chtěl mi položit ruku na rameno, ale já ucukla.
"Nech mě bejt!"
"Nech toho. Já vim že se chceš tady na to vykašlat a jít se se mnou někam projít…"
"Řikám ti: Nech mě bejt. A nesahej na mě!" chtěla sem mu jednu vrazit, ale on mi chytil ruce a já nemohla vůbec nic.
"Hele Eetu, neměl bys náhodou makat? Mam takovej dojem, že Manninen pude zrovna na obhlídku. A víš že seš v podmínce…"řekl najednou ňákej další chalp za mnou. Ten první se na něj jenom podíval, pak mě pustil sebral se a obešel. Tak to je fajn no. Jeden mě nechal bejt, a bude prudit další. KAM SEM SE TO DO HÁJE DOSTALA?!?!?!? Na toho druhýho sem se radši ani nepodívala, ale věděla sem, že tam pořád stojí.
"Říká se aspoň dík" řekl po chvilce.
"Hm…Já bych to ňák zvládla…"nechtěla sem se s nim bavit.
"No to nevim. Eetu je tu za to, že zmlátil 4 policajty, to bych tě chtěl docela vidět..." jak tam tak stál, odvážila sem se na něk nakonec taky podívat. Tenhle byl vysokej, hubenej, měl tmavě hnědý vlasy někam po ramena. Docela sympaťák, ale copak můžu od lidí tady čekat něco dobrýho…?
"Ale když myslíš…" řekl ještě a měl se k odchodu.
Už toho na mě bylo trochu moc. Sesunula sem se podél zdi na zem, a složila hlavu do dlaní. Jak á tohle přežiju? Pak sem ale mezi vlasama visícíma mi do obličeje uviděla, jak se kě mě přiklekl. Zvedla sem hlavu, a podívala se na něj. Chtěl něco říct, ale já byla rychlejší.
"Víš… Asi áš pravdu,"řekla jsem "dík."
"Nemáš za co… Kdyžtak já sem Ville, a ty?"
"Aili" řekla sem, i když to nebylo mo je pravý jméno. Ve skutečnosti se jmenuju Aneta ale Aili sem si vzala za svý, od tý doby, co sem byla tady, ve Finsku
"aha……."
Ten den už jsme toho moc neudelali. Až do večera sme tam buď seděli, nebo když procházel Manninen, tak stáli a povídali jsme si. Ville byl v pohodě. Dověděla sem se, že má kapelu, kde zpívá, ale jméno mi neřekl. No stejně bych je asi neznala. Taky to, že je vyléčenej alkoholik. A že tady je za to, že ho párkrát chytli jak upe nalitej tancuje v barech na nahej na stole a tak, a že ho teda soudně poslali na léčení a za škody, co tam udělal dostal 200 hodin veřejně prospěšnej prací. Ale taky to, že je za to rád, protože, sám by se asi nedokopal jít na odvykačku a akorát by si zničil zdarví. Já sem mu toho o sobě moc neřekla. Jen to, že sem studentka, a že na VPP sem za to, že sem se na večírku opila a pak sme rozmlátili ňákou trafiku. No moc pravdy na tom nebylo. Studnetka sem byla možná věkem, ale ve škole už sem pěkně dlouho nebyla, a trafiku sem sice rozmlátila, ale ne že bych byla opilá z večírku. Potřebovala sem peníze… Ale já za to nemohla. Práci mi nidke nedali, tak jak sem se měla uživit??? Sice sem bydlela u jedný starý paní tady v Hellsinkách, za to, že sem jí vařila, uklízela a chodila nakupovat po mě za bydlení nic nechtěla, ale taky sem musela něco jíst a všechny peníze, se kterejma sem do Finska přijela už byly dávno pryč…No neměla sem to jednoduchý.
Nakonec ten den.nebyl tak špatnej. Večer sem se rozloučila s Villem, nahlásila si 8 odpracovanejch hodin (ten týpek mi to věřil, že sem tam něco dělala a navíc mu to bylo stejně jedno) a odešla sem "domů" k tý starý paní Uronenový. Jenže zítra zase tohle…alespoň že je tam Ville a mám s kým kecat…

Druhej den sem na VPP šla hned ráno, abych si stihla "odpracovat" (i když sem věděla, že toho zas moc nenadělám) co nejvíc hodin, abych to měla co nejrychlejc za sebou.
Po příchodu sem se nahlásila Manninenovi a hned sem šla okouknout, jestli je tu už Ville. U zdi stálo teprve asi 5 lidí, ale Ville tu ještě nebyl. Škoda. Tak sem vzala kýbl a štětku, a začala taky natírat. Takhle nudná nebyla ani škola. Proč já jí vlastně nechala? Teda já to věděla, ale nechtěla sem na to zase vzpomínat (*dozvíte se časem ;) )
Někdy po poledni už sem měla pocit, že to tu nevydržim a že prostě odejdu, když tu se najednou vedle mě objevil Ville. Docela sem se ho lekla.
"Ahoj Aili"
"Ahoj"
"Tak jak se dneska natírá?"
"Nuda! Aspoň, že si přišel, že si mam s kym povídat…"
"jo, jo. Dřív sem to nestihl. Musel sem pracovat…"
Tenhle den byl taky nakonec v pohodě. S Villem sme probrali co máme kdo rád za muziku a shodli sme se na tom, že nejlepší je prostě metal, a taky filmy- oba máme rádi filmy Tima Burtona a horory. Nikdy sem si nemyslela, že bych se tu mohla s někym skamarádit, ale Ville byl fajn kluk, sice o 8 let straší než já (* je to myšlený, že Aili je 17, takže Villemu ňákejch 25-trošku zpátky v čase a trošku větší rozdíl, ale je to jenom ff), ale skvěle sme si rozuměli, a dny s nim ubíhaly strašně rychle.

Po asi 2 týdnech jsme se s Ville fakt dost zblížili. Sice sme se jinde než na VPP neviděli, protože já si musela schánět peníze na jídlo a strarat se o domácnost paní Uronenový a Ville taky občas pracoval, ale vídali sme se každej den.
A pak to přišlo. Můj posldní den na VPP. Zbejvalo mi odpracovat asi 6 hodin, a budu mít klid. Těšila sem se, že by sme pak mohli s Ville taky někam vyrazit, a popovídat si taky někde jinde, kde nebudeme muset bejt pořád ve střehu, jestli nejde Manninen, ale ten den sem čekala marně.
Přišla sem jako vždycky na desátou, a čekala sem, že Ville přijde během chvíle, ale neobjevil se. Nepřišel ani po poledni a když sem měla kolem 3 odpracováno, ještě sem na něj chvíli čekala. Ne. Nepřišel. Tak sem došla za Manninenem. Ten si všechno zapsal, dal mi papír, a řekl, ať si to odnesu na ňákej úřad, že mi tam daj potvrzení, že mam trest odpracovanej.
Tak sem šla na ten úřad. Trvalo to tam asi 5 minut a byla sem zase venku. Peníze sem teď ňáký měla, tak sem si zašla koupit něco k jídlu, ale pak sem něměla co dělat, tak sem šla do parku poblíž tý dlouhý zdi co sme natírali, a sedla si tam na lavičku. Už sem sice ani nečekala, že by se tam mohl objevit Ville, ale tak co kdyby náhodou…
Seděla sem, koukala na lidi okolo, a najednou sem si uvědomila, že sem strašně unavená. Než sem se ale stihla dokopat vstát a jít "domu", usnula sem….

***
Bylo asi 11 hodin večer a Ville seděl s klukama z HIM a ještě Laurim a Akim z The Rasmus v baru.
Ten den celej zkoušeli a pak asi v 7 odešli sem do baru, protože chtěli pokecat s klukama z TR, který se právě vrátili z turné.
Ville, přestože byl jedinej střízlivej, bavil se dobře, poslouchal Lauriho historky o úplně "nanic" Fanuškách ve francii a naopak úplně úžasnejch, ale trošku šílenejch fanynkách v česku (;-D). přesto měl ale pořád trochu problém koukat na kluky, jak do sebe pořád něco lejou, takže pil jednu kolu za druhou, takže se mu začalo strašně chtít na záchod.
Když se vracel zpátky, málem se přizabil o postavu ležící na zemi vedle baru. Nejdřív tý holce chtěl vynadat, ale tak si všiml, že je na tom fakt už asi blbě, a tak ho napadlo, jestli ještě vůbec vnímá, jestli jí nemá ňák pomoct. Klekl si k ní a otočil jí na záda.
"Aili?!?! Co tu děláš?" tak tohle fakt nečekal. Ta osoba ležící na zemi objímajíc už skoro prázdnou flašku vodky (Finlandia samozřejmě) byla jeho kamarádka Aili. Jen tam tak ležela, koukala na něj, nebyla ani schopná m odpovědět.
"Pojď se mnou na chvíli ven, na vzduch…" řekl jí a ani nečekal, že odpoví. Zvedl ji a pokusil se jí sebrat láhev vodky. Nelíbilo se jí to, ale nedokázala se ani bránit. Pak ji odvedl ven.
Postavil ji tak, aby se mohla opřít o zeď, ale moc to nepomohlo. Hned co ji jen trochu pustil, sesunula se podél zdi a zůstala sedět na chodníku. Nechal ji a jen na ni koukal. Bylo na ní vidět, že jí čerstvý vzduch pomáhá.
Asi po 10 minutách k němu najednou natáhla ruce, aby jí pomohl vstát.
"Tak, co, už mi povíš, proč ses takhle zřídila?" zeptal se s úsměvem a zadíval se jí do očí. Najednou viděl, jak se jí v nich začaly lesknout slzy.
"No tak, co se stalo?" už se neudržela, a místo odpovědi začala brečet. Ville najednanou vůbec nevěděl, co má dělat.
"Šššš…" snažil se jí utěšit" To bude dobrý. Řekni mi co se stalo, uleví se ti…" Trvalo to dalších pár dlouhých minut, než se utišila, pak se na něj konečně podívala.
"Já…čekala sem na…na tebe v práci…a pak v parku…"
"Promiň, že sem nepřišel, zkoušeli sme s klukama…"
"…byla sem unavená…" pokračovala, jako by on vůbec nezačal mluvit,"...usnula sem tam…a vzbudila sem se asi v půl 10….a chtěla sem jít domů…ale…ale…" zase začala vzlykat. Přesto se snažila pokračovat, "já…šla sem…..Eetu…..do křoví……on…on …z…zná…." Rozbrečela se naplno. Už nemohla mluvit dál, ale Ville už věděl, co se stalo. Pokusil se jí obejmout, ale sotva se jí dotkl, strašně se vylekala. Chtěl ji k sobě přitisknout, utěšit. Nemohl se dívat na její slzy, ale ona ho začala bít do prsou. Brečela. Přímo křičela. Byla vyděšená. Bála se doteků, i když byly od něj. Musel jí chytit ruce, jinak by mu asi vyrazila dech. Byla úplně bez sebe,
Po chvíli se s ním přestala prát, a on ji k sobě přitisknul. Držel ji jak nejpevněji mohl, měl pocit, že ji musí ochránit, i když teď už nebylo před čím. Její horké slzy mu promočily triko, ale to mu nevadilo. Ona, přestože to moc nevnímala, byla ráda, že tam je s ní, a on to věděl. Nechal ji, ať se vypláče. Věděl, že to často pomůže, víc, než jakákoli slova. Jako když tmavé mraky zastíní slunce a dokud se nevyprší, ono nebude svítit.
Stáli tam snad půl hodiny, než se Ville odvážil promluvit.
"Nechceš… jít ke mně? Vyspat se. Takhle tě nemůžu nikam pustit samotnou a u mě už ti nikdo neublíží…"neodpověděla, jen jemně kývla hlavou. Ville ji vzal kolem ramen a vedl k sobě domů.
Nebylo to daleko, takže už brzy po tom ji mohl uložit do své postel. Sám si sedl na zem ke zdi. Ona okamžitě usnula a on, držíc její ruku se na ni díval, jak spí. Teď už vypadala tak spokojeně…ale to, co se jí dnes stalo…Bolelo to i jeho a v tu chvíli si uvědomil, že ona není "jen" super holka, se kterou se dobře povídá, že to, co k ní cítí, je něco víc…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lydunkaa lydunkaa | 19. července 2009 v 17:19 | Reagovat

dáál dál...je to dobrý zatim

2 Nikka Nikka | 24. července 2009 v 16:29 | Reagovat

kde na ty nápady chodíš?:-)je to dobrý, těším se na pokračování

3 katka katka | 25. července 2009 v 19:58 | Reagovat

holka ty me uplněě drtíš .. píšeš skvele.. uz se nemuzu dockat pokracovani..

4 lasprincessagothica lasprincessagothica | 1. srpna 2009 v 1:10 | Reagovat

pokračuj pokračuj jsi na dobré cestě

5 Katie Katie | Web | 1. srpna 2009 v 19:50 | Reagovat

jééé dík všem. to sem nečekala. mě to s přibejvajicim časem připadaá jako furt větší a větší blbopst xD a nebojtě, pokračování bude...

6 fucking asshole fucking asshole | 11. srpna 2009 v 21:52 | Reagovat

keyd bude už pokračovanie nemužu se dočkat

7 Michaela Michaela | E-mail | 25. srpna 2009 v 22:21 | Reagovat

Vážně moc dobrý. Jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama